Autismus

vcelku dobře,nijak mě to nevyhnalo do situace,ve které bych se cítila nepříjemně

ani nevím, spousta emocí naráz, nevěděl sem co si mám myslet

bylo mi ho líto, nemůže za to.

Bylo trochu divoké a ukřičené, ale žádný větší rozdíl oproti "normálním" dětem, ty jsou taky hlučné.

Celkem normálně.

Člověk - Dítě, které žije ve vlastním světě, neklidné, jakoby "mimo".

dítě s autismem se uzavíra do svého světa, obtížně komunikuje s okolím, musí se dodržovat určité rytuály a věci na které je zvyklé, špatně si zvyká na změny

dobře

dobře

jako jiný člověk

Jako když žije v jiném světě

jako když žije ve svém světě

Jako ufon. Pokud chcete úspěšně komunikovat s mimozemskou civilizací, také musíte napřed zjistit její zvyky, pravidla a způsob komunikace.

Jedná se o mé vlastní dítě, takže můj pohled je jiný něž někoho zvenku. Dítě má samozřejmě řadu odlišností v chování, které se do tohoto prostoru rozhodně nedají vypsat.

Každé jinak - hlavní byla potřeba struktury všeho, problém s komunikací, touha navázat kontakt, ale nešlo to moc dobře..

Když jsem byla také dítě, tak bláznivě (ona holčička opakovaně lezla na střechu rozpadající se kůlny apod.), v řeči humorně (zvláštně mluvila - velmi spisovně s podivnými zastarale působícími obraty v řeči), někdy potrhle...

Klade otázky jak nesmírně komplikované je lidské myšlení.

MAM SYNA S DETSKYM AUTISMEM. Kazde to dite je naprosto odlisne a i nam ,jako rodicum ,dlouho trvalo , nez jsme nasli tu spravnou cestu ,jak se mu priblizit a naucit se vnimat svet jeho pohledem.

Mám syna s PAS, takže normálně.

Měli jsme jednoho kluka ve skautském oddíle, nejdříve to vypadalo že funguje úplně sám, ale nakonec se začlenil mezi ostatní, vytvořil si i vztahy (jak dobré, tak špatné), a to i přesto, že byl stále dost introvertní.

Moje první zkušenost byla celkem šok - dívka s autismem měla ke všemu ještěro zštěp patra.. Jinak děti s autismem jsou po vizuální stránce zcela "normální"

Na to, co jsem čekala normálně, ale mělo jen Aspergerův syndrom

Nebylo mi to příjemné. Cítila jsem lítost.

Některé děti působily podobně jako ostatní děti s mentálním postižením, jiné byly často agresivní, nebo působily uzavřeně. Většinu z nich ale spojovala omezená komunikace se svým sociálním okolím.

nemluvilo a dělalo si co chtělo

Neobvykle a zvláštně, ale ve skutečnosti zas tak jiné nebylo, jenom mělo specifické návyky v chování.

Nepotkala jsem žádné takové.

nepůsobilo, nepotkal jsem nebo si to nepamatuju...

nesetkala jsem se s takovým dítětem

nesetkala jsem se s takovým dítětem

nesetkala tak nevím :o)

nevím, jen jsem takové dítě viděla

Nevyzpytatelně, měla jsem z něj obavy

nijak

Nijak, nesetkala jsem se s nim.

nikdy jsem nepotkala dítě s autismem

normal

normálně, některé stydlivě, jiné kamarádsky

O poruše jsem nevěděla a navíc, bohužel, jsem byla v jeho přítomnosti krátkou chvíli. Neviděla jsem rozdíl mezi mírně nenaladěným a jiným podnětem zaujatým dítětem a dítětem bez poruchy chování.

osaměle, stydlivě

podezřele klidně

poruchy pozornosti, zvláštní podněty, zaujmou ho úplně jiné věci než ostatní děti, špatně komunikuje s lidmi

Problémově, těžko se navazoval kontakt, nezajímala jsem ho.

působilo jiným dojmem než zdravé děti - dívá se na každého, vyžaduje pozornost

Roztěkaně,hravě,stydlivě,občas trošku zuřivě,neví co od něho může člověk čekat..

Roztržitě,neklidně,neposedně.

rušilo, nereagovalo podle mojí logiky, nekomunikovalo podle mých představ

S žádným jsem se nesetkal.

S žádným jsem se nesetkalaq

Samotářsky

Setkala jsem se s několika dětmi i dospělými s autismem, nicméně každý se choval jinak. Některé rysy měli společné-např. nevyhledávali kontakt s jinými lidmi, pokud vůbec komunikovali slovně, potom jen strohými větami, spíše ale vůbec. Nechápali význam gest a mimiky, také je nevyužívali. Vyžadovali jen své zaběhnuté rituály, některé věci či činnosti ho pro okolí iracionálně rozčilovali atd.

Skoro normálně, jen se stranila dětí.

uzavřené

Uzavřené do svého vlastního světa. Izolované od okolních kontaktů s lidmi.

Uzavřeně, bojácně, spíše takový labilní melancholik

V první okamžiku úplně normálně. Později bylo trochu nepřítomné našemu hovoru.

Velice bystře, někdy neklidně, ale na první pohled jsem o nepoznala

Velmi mile, nesměle

Vím, co dokáže. Jistým způsobem se ho bojím, neovládá se.

Zatím jsem se s takovým dítětem nesetkala, tak nemohu posoudit.

zmateně

Zvláštně

zvláštně.. člověk z něj měl trochu strach

Že neslyší a žije ve svým vlastním světě.

žije ve svém světě.

Myslim si , ze vzhledem k jejich postizeni umisteni do ustavu musi byt pro tyto deti strasne sklicujici. Rozhodne s tim nesouhlasim a nikdy bych sveho syna do ustavu nedala .prave ta obrovska laska a pece , kterou jim doma muzete dat a poskytnout je pro tyto deti tim nejcennejsim a hlavne nejdulezitejsim .

Asi je to pro ně lepší.

Asi záleží na stádiu autismu.

Autisté potřebují individuální přístup, rodina potřebuje podporu zkušených a podobně znevýhodněných rodin. Ideální by byla kombinace ústavní a rodinné výchovy. Nemyslím si, že pro autisty je nejlepší řešení "zavřít" je do ústavu napořád. Ale docházení do speciální školy, kdy odpoledne jde domů, nebo alespoň na víkendy je lepší řešení.

bez odborného osobního asistenta je to k ničemu

Bez ohledu na to, zda se jedná o autismus, nebo jiný handicap, nejpřirozenější a nejvhodnější je pro dítě vyrůstat v rodině. Nejsem zastáncem ústavní výchovy, ale chápu, že v některých případech je tento způsob výchovy nevyhnutelný.

Blbeee

brání jim to začlenit se do společnosti, ale chrání je to před strachy, udržuje v bezpečí

Celkem dobré centrum pro takto nemocné děti,ale mít dítě někde dál od domova, kdy za nim bychom jezdili jen na návštěvu, to by se mi asi nelíbilo.Protože většinou ústavy pro takto nemocné děti nebývají v blízkém okolí bydliště.

Dle mého je lepší ,když dítě s takovou poruchou je v přítomnosti proškolených rodičů doma.

Doma je doma. I autisté dokáží ocenit domácí prostředí, jen jejich způsob ocenění múže být pro nezasvěcené nepochopitelný.

ideální by bylo kombinovat s výchovou v rodině (dopoledne v ústavu, odpoledne s rodiči). Vždy ale záleží na konkrétních možnostech rodičů, určitě bych neodsuzoval nikoho, kdo dá autistické dítě do ústavu. Pokud ho vychovává doma, má moje velké uznání.

Jako každá jiná ústavní výchova mi to přijde jako jedno z těch horších řešení.

je to blbost.Autisté jsou skvělí lidé s neuvěřitelnými vlastostmi

je to jedna z možností, jak jim zajistit plnohodnotnou péči odborníky

K otázce č. 8- jak kteří ne? Vždyť jsou mezi nimi propastné rozdíly. Ústavní výchovu bych nedoporučila nikomu, u koho existuje jiná možnost.

Každý autista vyžaduje individuální přístup.

Klad vidím v blízkém kontaktu s odborníky, negativum v chybejici rodine

Kvalitní a znalé péče je zoufale málo.

lepší je výchova v rodině, kde se mu mohou více věnovat

Myslím si, že není potřeba. Že tyto děti dokáží vyrůstat i v normální rodině.

Myslím, že jakákoli ústavní výchova je horší varianta k výchově v rodině, tedy i u autistů. A u autistů je to horší o to, že každý je speciální a potřebuje individuální přístup..

myslím, že je problém s jakoukoli ústavní výchovou, autista vyžaduje individuální způsob učení, svoje soukromí, rituály, opakování, což je samozřejmě ve větším počtu problém

myslím, že jim tam muže být dobře, ale odvíjí se to od každého jedince

Myslím, že na část dne, popřípadě na jeden víkend za měsíc nebo na týden je přínosem.

myslím, že v ústavech se o děti moc nezajímají nepracují s nimi,proto si myslím že je špatná a že by se dětem měla věnovat pozornost a mělo by se pracovat najejich osobnosti, ikdyž je to těžké

nejhorsi mozne reseni, vychova je nejlepsi doma popr. pestounska pece, pokud se autisty zreknou biologicti rodice

Někdy není rodina ani při nejlepší vůli schopna v horším případě ochotna řešit péči.

někdy to jinak nejde, protože vyžadují neustálí dohled

není nad rodinou péči, pokud to rodiče zvládají a v yrovnají se s tímto hendikepem.

Není nutností. Pokud by měl autista svého asistenta, je mu nejlépe v domácím prostředí.

Není vhodná.

nesetkala jsem se s tím

Neshouhlasím, lepší je individuální přístup

Nesouhlasím s jakoukoliv ústavní výchovou, tedy ani autistů. Ústavy nejsou schopny dětem zabezpečit vhodné prostředí, podněty, respektovat specifika každého jednotlivého dítěte.

nevím

Nevím jak kvalitní je výchova v naší republice nebo jinde v ústavech, ale myslím si že pro autistické dítě je jednoznačně přínosnější výchova doma, v kruhu rodiném a ve škole (pokud to stupeň autismu u dětěte dovoluje).

nevím, ale s autistou v oddíle máme převážně dobrou zkušenost

Nic

nic

obecně si myslím, že každému je lépe doma a toto včetně terénních služeb by mělo být podporováno

Pokud by nebylo zbytí, nic bych proti ní nenamítal.

Pokud by zajišťovala kvalitní a odbornou péči, kterou rodina nemůže poskytnout je ústavní výchova dobrá.

Pokud nemají rodinu, která by se o ně postarala, tak jin asi nic jiného nezbyde. A snad je to tam pro ně alespoň trochu snesitelné a snad se tam cítí jako doma.

Pokud se autismus pojí např.s agresivitou je to pro rodinu velká pomoc.

Proč je dávat do ústavů?

Spíše bych volila stacionáře, než ústavní výchovu. Je nutná pro rozvoj dítěte i rodina.

určitě by neměli být odstrčeni

Určitě pomáhá.

určitě žádný ústav nedá to co rodina.

Ústavní výchova je podle mě nevhodná, ale denní stacionáře / specializované školky jsou dobré

ústavní výchova je vhodná, protože tam jsou kvalifikovaní pracovníci a umožní tak dítěti rozvoj který v domácnosti by nemuselo dosáhnout (rodiče nebývají připraveni na to řešit problémy)

v dnešní době se o této nemoci už hodně ví a tak se podle možností určitě snaží vytvořit jim podmínky, aby se cítili klidně a vcelku spokojeně

V žádném případě nezavírat do ústavu, ale zapojovat do běžného života.

Ve většině případů je asi nedostačující. pracovníci se nemohou plně věnovat potřebám autistů

ve většině případu je to asi důležité, protože lidi kteří pracují s těmito dětmi by měli být vzdělaný a kvalifikovaný

Záleží na kvalitě těchto zařízení a na poskytované péči. V případě, že se s klientem pracuje a dodržuje se určitý režim, nejsem striktně proti tomu.

Záleží na míře postižení a schopnosti rodičů se o dítě postarat. Nejsem proti.

záleží na stavu člověka a možnosti rodinné výchovy

Záleží případ od případu. Je dosti možné, že většině se bude žít lépe doma s rodinou.

Nevim.

Ani si to nechci připustit. Spojila bych se s odborníky, prostudovala vše co se dá a starala bych se o něj.

asi bych hledala rodiny s podobnym problemem - hledala bych pomoc na internetu

Asi bych se mu snažila co nejvíc žít normální život.

Asi bych se s tím musela něják vyrovnat, myslím že bych to zvládla

Asi bych si zjistila více informací o nemoci. Snažila bych se mu pomoci a vychovat ho co nejlépe.

byl by to šok, ale snažili bychom se získat co nejvíce informací, kontaktovat nějaké sdružení rodičů a dětí a snažili bychom se žít nejlépe jak by šlo:-)

Byla bych především ve velkém šoku. Hledala bych o tom co nejvíce info. Ale také si jsem vědoma, že bych na něj celý život nestačila sama.. Bylo by to moc těžké.

Byla bych určitě zoufalá, ale snad bych hledala pomoc.

Byla bych v šoku a snažila se pro svoje dítě udělat maximum a zařídit mu co nejnormálnější život.

co by byl bych rád že vůbec dítě mám a snažil se mu všestranně pomáhat

Dala bych ho do ústavu.

hledala bych pomoc odborníků

Hledala bych všechny informace a prostředky, jak mu pomoci.

Hledala bych všechny možné prostředky, aby dítě pociťovalo mou lásku.

Ihned bych se šel poradit k nějakému lékaři zaměřenému v tomto směru a popřípadě hnedka začal s léčbou.

integrovala mezi zdravé jedince, znám v okolí případ s velmi dobrým výsledkem

Kontaktovala bych APLA

Kontaktovala bych odborníky a vytvořila bych dítěti co nejlepší podmínky pro jeho vývoj.

konzulatace u lékaře a následné vyšetření

Mám dítě s autismem, s diagnózou se nedá nic dělat. s dítětem se dá vhodnou formou pracovat tak, aby dosáhlo co největších pokroků a co největší míry samostatnosti.

Musela bych se s tím vyrovnat, zjistit maximum informací, seznámit se s jinými rodiči, zkusit najít nějaké zařízení, kde by dítě mohlo občas strávit nějaký čas ve společnosti niných jedinců.

Na tuto otázku nikdo nedokáže objektivně odpověď... člověk může přemýšlet, co by bylo, kdyby... Realita je ovšem naprosto jiná věc!!!

Našla bych si co nejvíce dostupných informací o autismu a snažila se mu co nejvíce pomoci

nejdřív bych se určitě poradila s nějakým odborníkem, jak postupovat při výchově dítěte s autismem

Neměla bych radost.

Nemohla bych dělat nic, jen se s tím smířit

nevím

nevím

nevím

Nevím - doufám, že dneska je už docela velké společenská podpora rodičů těchto dětí, svépomocné spolky, specializovaná zařízení - myslím integrované a specializované školky a pod.

Nevím, jednal bych dle vzniké situace.

nevím,ale snažila se asi vychovat.

Nevim.

nevim. řešit to budu až se tak stane

No rozhodně bych ho neodložila nějak do ústavní péče, i když to musí být těžké se o takové dítě starat

pacovala s psychologem

Poradit se s lékaři, s odborníky.

Přečetla bych všechny příručky a snažila bych se dítěti zajistit plnohodnotný život

předávkovala bych se

Přesná diagnostika typu autismu, nácvik činností, alternativní komunikace, rehabilitační techniky, nácvik sociálního začleňování, asistence.

Samozrejme ,ze pokud takovou vec zjistite ,nejakou chvili trva ,nez se psych. vyrovnate s tim , ze nejde pouze o nejaky zly sen,ale o skutecnou realitu. Pokud se vam vsak podari pootevrit svet ,ve kterem ziji a malinko do nej nakouknout , zjistite ,ze to vubec neni tak hrozne ,jak se nam na pocatku zdalo . Nejdulezitejsi je dat jim pokud co mozno lasky ,usmevu , pohlazeni a snazit se jim co nejvice porozumet . A pokud vidite , ze jsou alespon trochu stastni ,potom jsme stastni i my.

Sháněla bych všechny informace a snažila se vzniklou situaci, co nejlépe řešit.

snažila bych se být co největší oporou :o)

Snažila bych se ho vychovat jak nejlépe bych mohla, aby bylo alespoň trochu schopné normálně žít, fungovat a aby bylo samostatné co nejvíce to půjde.

Snažila bych se mu jeho život co nejvíce ulehčit a v rámci možností mu pomoci do začlčnění se do normálního života

snažila bych se o nemoci co nejvíce dozvědět,abych mému dítěti co nejvíce porozuměla a tím mu i dokáza vytvořit prostředí,kde by se cítilo klidně a bezpečně

Snažila bych se s tím vyrovnat..sehnat informace, možnosti pomoci, atd. Hlavně se nesložit..i když dokud se mi to nestane, je to jen teorie..

Snažila bych se získat co nejvíc informací.

Snažila bych se zjistit ještě více informací o výchově dítěte s autismem.

Starala bych se o něj, jak bych mohla.

svěřila bych se odborníkovi

To netuším. Myslím, že nikdo nedokáže přesně říct, jak by zareagoval, ale pevně věřím, že s pomocí by se život s autismem zvládnout dal.. A věřím, že i takové dítě může být velkým přínosem pro rodinu, vztahy, i když se to na první dojem určitě nezdá.

to neumím posoudit, v takové situaci jsem nebyl, a doufám , že nikdy nebudu

ulevilo by se mi, věděl bych, že to není moje vina, snažili bychom se se ženou mu přiblížit v jeho světě

Upřímně vůbec nevím.

Určitě bych chtěla vědět o nemoci co nejvíce, abych dítěti mohla pomoct co je potřeba.

Určitě bych se chtěla o autismu dozvědet více informací a určitě mu pomoci.

Určitě bych se obrátila na odborníky. Četla bych literaturu a sbírala zkušenosti ostatních rodičů. Myslím, že je důležité se scházet a sbírané zkušenosti si předávat.

určitěbych ho nedala do ústavní péče

Ve svým věku nemohu říct

vůbec netuším, zřejmě bych se poradila s odborníky a možnostech výchovy

vyhledal bych odbornou pomoc, přizpůsobil bych životní styl výchově autisty

vyhledal bych odbornou pomoc, snažil bych se v co nejranějším věku ho různým tréninkem rozvinout, aby se mohl chytit v normální školce/škole a dále se rozvíjet sám.

vyhledala bych odbornou péči a chtěla se dovědět co nejvíce a co mě čeká

vyhledala bych odbornou pomoc

vyhledala bych rannou péči a obrnila se trpělivostí :) snažila bych se co nejvíce dělat v jeho ranném věku, protože se toho dá ještě hodně zlepšit.

začal bych se více učit

Začla se zajímat o veškeré možnosti, jak mu co nejvíce "zpříjemnit" život a snažila bych se o něj starat.

Ze zkušenosti vím, že bych co nejdříve musela začít strukturovat - např. denní režim..

Zjišťovala informace, jak mu pomoct

Zkontaktovalabych poradnu rané péče, pokusila bych se čerpat z vlastních zkušeností s dětmi s autismem a doufala bych, že to všechno nějak zvládnu.